50 odstínů šedi 1/3

27. září 2016 v 10:35 | Blangela |  Glosy
V černobílém filmu byste za tolik odstínů byli rádi, v knize nuže dobrá, ale film nebudeme vzpomínat, že ano? Ostatně, video upoutávka na Prokurátora Kayleigh vypadá asi o dvě stě procent lépe.
Ale nejde jen o můj přirozený odpor k bestselleru - levnému tvrdšímu pornu roztahanému na 600 stranách a s dvěmi stejně dlouhými pokračováními, které opravdu přesáhnou vaši toleranci blbosti, pokud jste jako já alergičtí na Anastásiinu vnitřní bohyni už od první knihy. Jde taky o to, že když to čtete jako já ze čtečky, něco je špatně úplně se vším. Vlastně glosujem jen další povídku, protože o přepisu knihy se zde nedá mluvit. Tedy... kdyby ano, korektura jde vážně dost do pr*dele.
Je to taková sračka, že skončíte pod židlí, takže nepít, nejíst, nechci vás mít na svědomí, až se udávíte. A zkuste neumřít u toho seznamu, co tam je. Ani smíchy.
Blog mi to nechtěl sežrat celé... takže to tu bude po 5 stranách. Sorry.
Já jsem červená, Tess modrá.
Jako ostatně celá kniha je to 18+.



*****

Kdo pozná, z čeho to je, má u mě metál. Já jen doufám, že je to před korekturou a v knize je to opraveno, jinak si budu zoufat nad kvalitou této ehm, ehm, knihy.
(Ano, Padesát odstínů šedi je… správná odpověď. Vážně, samá šeď.)

Kapitola 15
"Ahoj," pozdravím nesměle, když otevřu dveře. Christian stojí na terase, na sobě džíny a kožené sako.
"Ahoj," odpoví a celý se rozzáří. Amezerajá se na okamžik opájímmezerajeho krásoutečka To mě podrž, v kůži mu to opravdu sekne. (To mě podrž, tohle měl být úvod…) (A bude hůř, jak se tak dívám...)
"Pojď dál."
"Jestli smím," řekne pobaveně. Když vchází, pozvedne ruku s lahví šampaňského. "Myslel jsem, že oslavíme tvoupmomoci (Ale no ták… tady to zní jako že se pomočí. A ani to by autorka jistě nenapsala správně.) (Nepodceňujme IQ autorky předem, jsme teprve na začátku.). Nic nepřebije dobrý Bollinger" (U mě to zvládá absence tečky.)
"Zajímavá volba slov," okomentujuto suše. (Bez mezery, jak jinak, ty tu jsou nedostatkovým zbožím…) (Tak, kdyžněkdo trpí utkvělou představou, že se napíšou samy...)
Zakení se. (Vskutku, toto neznám. To jako si hraje na kena? *bezmocně se snaží vysvětlit si tuhle koninu*) "Zbožňuju (Háček navíc rozsekat na tečky!) tvůj bystrý úsudek, Anastasie." (Oh, díky, že je to se s. Už tak jsem měla při první scéně v Christianově kanceláři, s pracovním názvem vpadni-do-kanceláře-tvého-(budoucího)-pána-jako-kráva-hubou-napřed, opravdu chuť té milé a naivní postavě rozbít držku.)
"Máme jenom čajové šálky. Sklenice užjsme zabalily*(Ale tak co ta hvězdička? Pro zářnou budoucnost? Mezery, nebo spíš jejich absenci *odhaduji na zničený space* už raději nekomentuji.) (Mám dojem, že space v tom nebude...)
"Šálky? To nezní špatně."
Odcházím do kuchyně, celá nervóznítečka V břiše se mi rojí hejno motýlů a zároveň mám pocit, jako bych měla v obýváku pantera nebo pumu - nevyzpytatelného predátora - bez tečky. On je tak nebezpečný, že ji snědl.
"Chceš to i s podšálkem?"
"Hmekbude stačit (Tohle není ani foneticky. Prostě si autorka řekla, že spojení r a n vypadá jako m, tak proč to tam rovnou nenapsat. Tak takhle ne, dámo.), Anastasie," houkne na mě nepřítomně z obýváku (Udělejte mi radost. Alespoň na koncích odstavců. Víc nežádám.)
Když se vracím, nacházím ho, jak stojí a zírá na hnědý balíček s knihamitečka Stavím šálky na klávesnici a usilovně mačkám enter (V mém případě je to spíš backspace.)
stůl.
"Tojsempřipravila (a zapomínám na space = mezerník) pro tebe," zamumlám rozpačitě.
Sakra. to nevypadá na velké písmeno. (Myšlenky autorky?)(na procházku růžovou zahradou - jo, jo, hold v téhle knize nebudou ani růžové zahrady, ani poníci. Má to být totiž děsně drsný.). (Třeba se dočkám a přestane mě z té absence teček a mezer bolet hlava...a to jsme teprve na první stránce.)
"Hmmmmm, to jsem si domyslel. Velmi trefná citace." Nepřítomně přejíždí dlouhým ukazováčkem po vzkazu. "Myslel jsem, že jsem ďUberville a ne Angel. Že ses rozhodla pro pokoření," odhalí zuby v krátkém dravčím úsměvu (Viděli jste někdy dravce se usmívat? Takový orel toho snad ani není schopen.) ,Předpokládal jsem, že se naučíš psát uvozovky dole, ale asi jsem chtěl moc." (že najdeš něco, co bude znít tak příhodně.")
Je to zároveňprosba," zašeptám Pročjsem tak nervózní? Jazyk se mi lepí napato (Ty patvary spojené předtím se dají nějak přečíst. Ale napato neznám. Fakt ne.) (Mám otázku...kolik tam je vět?). "Prosba? Žádáš mě, abych ktobě byl shovívavý?" (Ano! Prosím, začni psát mezery!)
Přikývnu. "Shovívavě mě, prosím, zab." (Ona zatím bude stačit adresa autorky, ne?)(Nejprve má jmenovkyně, potom autorka!)
"Koupil jsem je pro tebe," prohlásí tiše a upře na mě bezvýrazný pohled. "Byl bych shovívavější, kdybys je přijalatečka" (Fakt chci tak moc? Je to jen o klávesu níž. Tohle je jeden z případů, kdy jedna interpunkce hold nestačí.) (Taaaaak, mezer jsem se dočkala, teď už jenom uvést do normálu ten zbytek.)
Instinktivně polknu.
"Christiane, nemůžuje přijmout, je to prostě příliš." (Od milionáře. ~ Ještě stále nevíme, co bude s tím kenem a co je to napato… Mám pocit, že se to ani nedozvíme…) (Říká se, kdo si počká, ten se dočká.) "Vidíš, a to je právě ta věc, o které jsem mluvil, vzdoruješ mi. Chci, abys je měla, a tím to končí. Je to velmi jednoduché. Nemusíš o tom přemýšlet.(Mně se zdá, že autorka poslechla a mozek zamkla do posledního šuplíku.) Jako sub bys za ně byla prostě vděčná. Přijímala bys věci, které ti koupím, protože bys mě tímpotěšila" (Mě ale znovu nepotěšili…) (Kam nám ta mezera jenom utekla? Neviděli jste ji někdo?)
"Kdyžjsi mi je kupoval, nebylajsem žádná sub," hlesnu (A znovu.) (Uvozovky se jako jediné zřejmě Christianova dravčího pohledu nelekly.)
"To ne. ale teď' užjsi souhlasila, Anastasie." Ostražitě přimhouří oči (A znovu.) (Já taky přimhouřím obě oči a pokusím se autorku neumlátit nejbližším těžkým předmětem.)Povzdechnu si. Tohle nevyhraju,mezeraje čas na plán B. (Klaním se…) (Zdá se, že autorka se vzpamatovala a napsala tečky tam, kam patří! Ale jedna mezera stejně ještě k dokonalosti chybí. Asi se pořád bojí.)"Takže jsou moje a smím si s nimi dělat, co chci?" (Ano, všechny mezery jsou jen tvoje. A můžeš si s nimi dělat co jen chceš. Začínám chápat, proč utekly...)
Zatváří se podezíravě, ale připouští:
"Přesně tak" (A zase… *beznadějný výkřik do tmy*)
"Tak v tom případě bych je ráda věnovala dobročinné organizaci. Té, co operuje v Dárfúru - zdá se totiž, že je tvému srdci blízkátečka Můžouje třeba vydražittečka" A já už doufala.
Jestlije tohle to, co chceš," stáhne rty do tvrdé linky. Je zklamaný. To já taky.
Cítím, jak červenám. (Ale nepovídej? Je to třeba krev?) (Bude, až získám tu adresu.)
"Ještě si to rozmyslím," zahučím. (Já taky zahučím...na zem ze židle.) Zklamat jsem ho teda nechtěla - vzpomínám si na jeho slova: Chci, abys mě chtěla potěšit. (Tak to tedy potěš…) (Ten chlap toho nějak moc chce. Obávám se ale, že mezerami ho nepotěší.)
" Zbytečně píšu mezeru, kam nepatří. (o tom nepřemýšlej, Anastasie. Ne o tomhle. Ani o ničem jiném.)'' (Ne, vážně, až teď jsem si uvědomila, čím jsou tvořeny uvozovky nahoře. Au. *i ty kočky venku při páření ječí bolestí ~ a to jsem na sídlišti - no jo, taky je 2:41, v normálním čase bych se do glosování tohohle nepouštěla)*Jeho tónje tichý, vážný.
Jak bych mohla nepřemýšlet? Jednoduše. (Jo, souhlasím, ty totiž vůbec nepřemýšlíš. Na to je potřeba takový ten ošklivý orgán v hlavě. Mozek se, myslím, jmenuje.) (A jak už bylo řečeno, ten si spinká zamknutý v posledním šuplíku.) Představ si, že jsi auto (brm brm… Já jsem letadlo!) nebo nějaká jiná věc, kterou vlastní, vrací se na scénu mé podvědomí s jedovou slinou Jgpomju ho. (Cože ho?! A mimochodem, taky vás to podvědomí, vnitřní bohyně nebo co tam ještě furt omílá, tak štve?) Ach jo, nemůžeme to prostě nechat plavat? (Začni psát mezery a tečky tam, kam máš a možná se dohodneme.)Najednou je mezi námi napjatá atmosféra (Nedivím se.) a já nevím, co s tím, tečka někam zmizela. (Já bych věděla... Anastázie, podáš mi nůž?)(Ale jistě. Možná bychom měli upgradovat na mačety…) Stáčímpohledke svým rukámtečka Jaktu situaci zachránit? (Tuhle už nezachráníš. Ta je zabitá.) (Když chtěla zrychlit tok textu, aby čtenáři neusnuli, tak jak to měla udělat, no?)
Odkládá láhev šampaňského na stůl a stoupá si přede mě. Podpírá mi bradu lopatou a zvedá hlavu bez těla. S vážným výrazem ve tváři se na mě zadívá. (A řekne: "Začni psát už konečně ty mezery!")
"Koupím ti spoustu věcí, Anastasie. Zvykej si na to. (Já si teda na absenci mezer jen tak nezvyknu.) Můžu si to dovolit,mezerajsem velmi zámožný muž." (Tak mezery si taky může dovolit a nedovolí…) Skloní se a vtiskne mi krátký cudný polibek (Cudný. Já padám. Kuckám. Kašlu. Umírám. Je tu někdo schopný mi poskytnout první pomoc?) (Podala jsi mi ten nůž, když jsem o něj žádala? Tak si neztěžuj!)"Prosím" Apouští mě k vodě.
Děvko, zavrčí na mě (popudlivě mé podvědomí). (A je to tu zas)
"Vzbuzuje to ve mně pocit ladnosti, (Buď v klidu, vzpomeň si na vpád do jeho kanceláře, pochopíš, že ladnosti nemáš ani co by se za zlomený nehet vlezlo.)" zabrblám TEČKA
Christian si rozčileně zajede rukou do vlasů TEČKA (Já bych do vlasů vjela autorce.) (A začala škubat.)
"Ale to by nemělo. MacGyver se v tom pitváš, Anastasie. Nestav se před nějaký pochybný morální soud, založený na tom, co si o tobě pomyslí ostatní. (Moje řeč.) Neztrácej s tím energii a hlavně šetři tečkami. Děláš to jenom proto, že máš výhrady k té naší dohodě, to je přirozené. Prostě si nedokážeš představit, do čeho se pouštíš." (Šetřit tečkami je těžké.)
Krčím čelo, jak se pokouším sledovat tokautorčiných(jeho myšlenek).
"No tak, tohle nedělej," napomene mě mírně, znovu mi sevře bradu a lehce ji stiskne, takže vysvobodí můj ret ze sevření mezi zuby. (Řekněte mu někdo, že jí urval hlavu. Prosím. Vždy jsem nositelem špatných zpráv jen já.) "Není na tobě nic laciného, Anastasie. (Ne, ona je převelice originální a ladná.) Nechtěljsem, aby ses tak cítila. Jen jsem ti koupil staré knihy za několik desetitisíců, o kterých jsem si myslel, že by ti udělaly radost, naprosto nechci, aby sis myslela, že si tě tímto kupuji. (to je všechno. Taky doufám.) Dáme si to šampaňské." (Mně radši dvojitého panáka, ať to do konce vydržím.) Jeho pohled se rozehřívá a postupně taje ajá se váhavě usměju (Představte si - odtržená hlava se směje, jak její vrah, prznitel a přítel pomalu roztává v kaluž.)
"Takje to lepší," zavrní (bez tečky, ta k vrnění není potřebná.) Zvedá šampaňské, strhává z něj fólii a sundává čepičku (To zní spíš jak nasazování kondomu, nebojte, k tomu se zanedlouho taktéž dostaneme…) Pootáčí spíš láhví než korkem a s malým lupnutím ho zkušeně otevírá, aniž by vylil jedinou kapku (Taktéž bez čárky, ta vlastně je jen výplodem mé mysli, ne plnohodnotným existujícím a potřebným znakem…) Zpola jím plní naše šálky.
"Je růžové," odtuším překvapeně. (To bych chtěla umět.) (Tak daleko má fantazie nesahá.)
"Bollingern Grande Année Rosé 1999, vynikající ročník," pronáší zálibně.
"V hrnkách..." (No jo… Už to tak vypadá…)
Zazubí se.
"V šálcích Gratuluju ti k titulu, Anastasie." Ťukneme si a on se napije, ale já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že je to celé spíš o mé!.! kapitulaci. (Tady se ta tečka ztratila. Zrovna tak hezky na špatném místě.) (Vidíš, kam až ze strachu utekla.)
"Děkuju," špitnu a usrknu si. Víno je samozřejmě výborné. "Neprojdeme teď ty chybějící (přípustné) mezery?"
"Stále taknedočkavá." Za ruku mě odvádí ke gauči, na který si sedá a mě stahuje vedle sebe.
"Tvůj nevlastní otec je velmi uzavřený člověk" (Tady přechází všechny meze…) Ach. takže žádné velké písmeno, to je moc nóbl.(přípustné meze.) Prostě už je chci mít z krku, ten strach, co kvůli nim cítím, už mě sžírá. (Mě sžírá tohle číst.)
"Dokázaljsi ho přimět, aby ti zobal z ruky," našpulím se. (Prdel, rty, nebo co to na něj špulí?) (Mezery a tečky.)
Christian se lehce uchechtne.
"Jenomprnoto (Jenom porno…? Já to tak četla v první chvíli. Tak by se dala trefně ohodnotit celá kniha…), že ummrybařiť' (umm je citoslovce, ne sloveso…) (Tak tenhle patvar se mi rozluštit nepodařilo...možná, "umím rybařit." Ale co to ť na konci?)(Snaha o slovenský přízvuk?) (Asi.)
"Jakjsi vlastně věděl, že miluje rybaření?" ("Použil jsem něco, čemu se říká mozek...") "To neznám, Christiane, řekni mi o tom víc…"
"Tys mi to řeka (Řekla, čistě odhaduji. Spousta vody se ale vylije z břehů, pokud já, jakožto stavidlo/zábrana či co, povolím. A mé nervy nevydrží úplně vše, jak si autorka této knihy zjevně o všech svých čtenářích myslí.). Kdyžjsme šli na !to! (Nejdůležitější slovo v celé větě, pozor na něj.) kafe." ( A bude ho potřeba ještě hodně, než se dohrabeme na konec.)
"Eh... opravdu?" (Á, tak tady máme důvod absence čárek, teček a mezer...autorka trpí sklerózou.)(Blahopřeji, Sherlocku, vyřešil jste další záhadu!) Znovu upíjím Teda (To jako je upír a vysává nějakého Teda? No kvalita textu by brakové upířině odpovídala.), ten má ale paměť na detaily. Hmm.. (mrtvá dvojtečka, ne trojtečka, jak byste třeba čekali.) to šampaňské je fakt hrozně dobré. "Ochutnaljsi víno na rautu?"
Christian se zašklebí.
"Jo. Byl to hrozný patoktečka"
"Vzpomnělajsem si na tebe, když jsem se ho napila Jakto, že toho o víně tolik víš?" (Prosím, tečky, vraťte se, každý večer se za vás budu modlit…) (My vás společně ochráníme. Hlavně už se vraťte.)
,Nemyslím (Vidím. A uvozovky taky psát neumíš…), že bych o něm věděl nějak moc, Anastasie, prostě vím, co mám rád." Oči mu zasvítí, jsou skoro stříbrné (A porušují tak veškeré zákony genetiky.), a já pocítím nával horka ve tvářích. (konečně. Já už se bála, že ani stydět se neumíš.) "Dáš si ještě?1 (Ta jednička či L, či co to je, je tu proč? A hlavně… za co sedí uvozovky?) zeptá se a ukáže na šampaňské.
"Prosím. Piš uvozovky tam, kam patří."
Christian se s grácií zvedá a přináší láhev. Nalévá mi do šálku. Snaží se mě snad opít? (Já se taky co nevidět zřídím, jestli tady nebude aspoň jedna kloudná věta se vším, co má mít.) Podezíravě si ho měřím (A tečka v dáli mává, AnaStáSie Teda vysává.) (Chudák malý, ten Ted.)
"Ten byt vypadá opravdu pustě. Už máte sbaleno?"
"Víceméně."
"Jdeš zítra do práce?"
"Jdu, bude to můj poslední denu Claytonů." (Mezera odjela na dovču a všechnu práci nechala na nás.)
"Pomohl bych vám se stěhováním, ale užjsem slíbil, že vyzvednu sestru na letišti." (doufám, že i mezeru.)
Aha. tak to je novinka. (Pro autorku mám tolik novinek. Třeba - na začátku věty se píše velké písmeno. Některé, tedy většina slov, se píší odděleně. Tohle je brak, ač nejkupovanější kniha posledního roku. Nic ji už od toho nezachrání.)
"Mia se v sobotu brzy ráno vrací z Paříže. Já zítra odjíždím do Seattlu, ale zaslechl jsem, že vámpomůže Elliot" (Na ty tečky už vážně kašlu. Asi tak jako na spílání nemocného či chybějícího mezerníku. Vrať se, oprav se či se uzdrav!) (Už i Hermionu Grangerovou do toho tahají? Očividně už to slečna všechno-jsem-četla nemohla vydržet a s příběhem přijíždí na pomoc až z Paříže.)
Christian se zachmuří. "Ano, Kate a Elliot, kdo by to byl řekl?'' zamručí a z neznámých příčin vypadá, že ho to netěší "Jakjsi na tom vlastně se sháněnímpráce v Seattlu?"
Kdy už se budeme bavit o těch mezerá(í)ch? Co to tady na mě hraje? (Snaží se tě přivést k rozumu.)
"Mám domluvených pár pohovorů na stáže pro absolventy kurzu interpunkce."
"Atojsi mi hodlala říctkdy?" Pohoršené zvedá obočí. (Pohoršené jsou glosátorky.)
"Ehm.. (Další mrtvá dvojtečka. Ony chcípaj z téhle knihy, jinak není možná. Já taky za chvíli natáhnu brka…) říkám ti to teď." (Já taky...končím!)
V (tabulátor uprostřed věty nade vše.)zamyšlení přimhouří oči.
"U kterých společností?" (U společnosti Korektorky pravopisu a interpunkce pro nejblbší, u společnosti Kurzu sebeobrany pro extra ladné,...)
Z nějakého důvodu - nejspíš proto, že by mohl použít svůj vliv
- muto prostěnechciříkat (Tak to rovnou sakra piš v jednom bloku bez mezer, vyjde to nastejno. Stejně se to nedá číst. A těch enterů… A těch tabulátorů k ničemu.)
"V nějakých nakladatelstvích." (Jenom to ne!!! *Glosátorka přemáhá mdloby*)
"To bys chtěla dělat? Pracovat v nakladatelství?"
Obezřetně kývnu.
"Takže?" Trpělivě mě sleduje, očekává další informace.
"Takže co?"
"Nedělej hloupou, Anastasie,mezerajaká nakladatelství?" kárá mě. (S knihami pro důchodce. Aby moc neškodila společnosti.)
"Jen nějaká malá," zahučím "Proč nechceš, abych to věděl?" ("Protože neumím psát mezery."
"Kvůli protekci."
Nechápavě svraští čelo.
"Ale no tak, teď zase děláš hloupého ty." (Říká ta, která nedokáže ani napsat ve větě mezery. A to nerozebírám zbytek.)
Zasměje se. "Hloupý? Já? Bože, ty jsi ale výzvatečka Napij se, promluvíme si o těch mezerá(í)ch." Odněkud vyloví další kopii mého emailu a seznam přípustných mezí. Copak ho nosí jen tak po kapsách? (Nůž, zbraň, odznak a pouta.)(Muži kolem tebe jsou výjimka.)Myslím, že jeden zůstal v tom saku, co mi nechaltečka Do háje, nesmím na něj zapomenouttečka Liju do sebe celý šálek vína najednoutečka
Christiannnnnna mě vrhá letmý pohled "Dáš si víc?" (Autorka usla s prstem na písmenku n?)
"Dám si víc." "Já chci víc. Nedám nic. Já chci víc, natisíc." (Já už nechci nic.)
Usměje se tím svým tajemným sebevědomým úsměvem, zvedne láhev a... zarazí se.
"Jedlas něco?" (Brzo si asi ukoušu nehty.)
Ale ne. už zase ta obehraná písnička (Už zase ty věty bez začátku i konce… Kdy už to skončí?) (Za 9 stránek.)
"Ano. mělajsem s Rayem oběd o třech chodech," protáčím panenky. (Mě už ani tohle nepomáhá.) S tím šampaňským jsemnějaká odvážnější (Odvážná protočit panenky, páni.)
Předkání (A pokání, ne?) se, chytá mě za bradu a soustředěně se mi propaluje pohledem do očítečka
"Příště, až na mě protočíš oči, ohnu si tě přes koleno." (Prosím, ať už je to brzy.)
Cože?! (Nejprve si hraje na statečnou, pak o ničem neví…)
"Ou," uniká mi a vjeho očích se zablýskne vzrušení "Ou," napodobí mě. "A takhle to začíná, Anastasie." (Vytáhne z kapsy nůž a zabodne ho do nic netušící ženy před sebou...Potom o dva kroky odstoupí, skloní se nad umírající Anastásií a prohlásí: "A takhle to končí, když neumíš psát ani ty debilní mezery!" Opojná představa, ne?)(Hm… Ano. Ještě lepší skutečnost.)
Srdce mi nej spíš (Do hromady. Do háje už.) prolomí hrudní koš (Kéž by.) a motýli se vznášejí z břicha až nahoru do sevřeného hrdlatečka Proč to zní tak-zatraceně-sexy? (Proč to zní tak bez-konečně?)
Christian mi dolévá víno ajá (Iá) znovu piju prakticky do dnatečka Vrhám na něj zkotlý (Od slova kok*t?) pohled "Získaljsem si tvou pozornost, že7' (Debilní uvozovky nahoře. Číslovka, neméně debilní.
Přitakám. (Hlavně. Krátké. Věty. A hodně. Enteruj…) (Když chce někdo zaplnit místo...tak enteruje.)
"Odpověz mi." ("Proč stále nepíšeš mezery?!")
"Ano. získal sis mou pozornost" (Ale má velká písmena a tečky si nezískáš. Nikdy.)
"Dobře," usměje se spokojeně. "Takže, sexuální aktivity. Skoro všechno užjsme spolu děMi (Mám bejt hnusná na jednu milou čtenářku a komentovat, co mi to připomíná? - "demi")."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama