50 odstínů šed 3/3

27. září 2016 v 10:55 | Blangela |  Glosy
Poslední závěrečná ztráta zdravého rozumu. Tady jsme už vážně ani jedna nemohly a podle toho to taky vypadá...
Nejíst, nepít, snažit se nezadávit smíchem a komentovat, pokud to přežijete a užijete si to :)
Jsem červená, Tess modrá.



*****

Zamračím se na něj, zkrátka nevím, co bych mu na to řekla. (Mě už taky pomalu dochází zásoba tzv. dlaždičských slov) On to prostě nechápe! Celý život se topí v penězích Tedy, ne celý život - ne, když byl malé dítě. Ta poslední myšlenka trochu mění můj úhel pohledu Je velmi alarmující. Najednou už to auto nevnímám tak nepřátelsky, dokonce se kvůli své reakci cítím lehce provinile. Christian to udělal s dobrým úmyslem. Sice přestřelil, ale nemyslel to zle.
Jsem ráda, že mi auto zapůjčíš, stejně jako ten notebook"
Ztěžka si povzdychne. (Já taktéž.)"Dobře. Takže půjčka Na dobu neurčitou," popatří (Co že na ni?!) na mě ostražitě.
"Ne na dobuneurčitou, prostě prozatím. Děkuju" (Prosím, já už chci konec!!!)
Svraští obočí Stoupám si na špičky a letmo ho políbímna tvář.
"Děkuji za to auto, pane," zašvitořím takmile,jakjen dokážuTEČKA
Zčistajasna mě popadne a strhne si mě na sebe. Jednou rukou položenou na mých zádech mě k sobě tiskne, v druhé pevně svírá mé vlasy.
"AnoČÁRKA Steeleová, ty jsi taková provokatérka" Začíná mě vášnivě líbat, jazykem nemilosrdně rozráží mé rty.
V tabulátorovém oparu tu ránu se mi vžilách vaří krev a polibekmu oplácím Strašně moc ho chci - bez ohleduna to auto, kmiy (Co že to?), (přípustné) chybějící mezery... rákosky... Chci ho. (Já bych chtěla věcí...třeba ty tečky, čárky a mezery zpátky doma!)
"Stojí mě všechny síly, abych tě teď hned neošukal na kapotě toho auta Jenom proto, abych ti dokázal, že jsi moje. Aže když ti budu chtít koupit podělaný auto, tak ti koupímpodělaný auto," zavrčí "A teď' (Nesmyslné uvozovky nahoře tu ještě nebyly.) (Pro lepší dojem a dramatičnost.) už pojď dovnitř, ať tě můžu svléknout donaha" Vtiskne mi krátký hrubý polibek Páni, ten se ale zlobí. (A babičko, proč máš tak velké zuby?)
Čapne mě za ruku a vede zpátky dovnitř a rovnou do mého pokoje. bez jakéhokoliv zaváhání. (Velké písmeno, jelikož je slušně vychované, přenechává milencům prostor.) Mé podvědomí je už zase schované za gaučem a kryje si hlavu rukama. V pokoji Christianrozsvěcí lampičku a zůstává nehnuté stát - jenna mě tvrdě hledí "Prosím, nezlob se na mě," zašeptám. (Tolik chyb a tak málo soudného úsudku, příčetnosti, mozku, čehokoliv!)
Jeho pohledje úplně netečný, místo očí má dva chladné střepy z kouřového skla "Omlouvám se za to auto a za knihy. " zajíknu se. Žádná reakce. "Děsíš mě, když jsi rozzlobený," vydechnu, neschopná od něj odthnoutzrakTEČKA!!!
Zavře oči a potřese hlavou. Když znovu rozevře víčka, je jeho výraz nepatrně měkčí. (Můj teda ne...ani po desátém zavření a otevření očí...stále je to realita a ne jenom noční můra.) Zhluboka se nadechne a polkne. (já taky polykám...slzy zoufalství a nadávky.)
"Otoč se," broukne tiše. "Chci z tebe sundat ty šaty." (Mě by stačilo, kdybys ji sundal z kůže.)
Další náhlá změna nálady, je tak těžké mu v tom stačitTEČKA!!! (Já už taky přestávám absenci teček stačit.)Poslušně se otáčím, srdce mi divoce pumpuje a můj strach okamžitě přebíjí touha. Proniká mi do krve, temná a žádostivá, klesá mi útrobami níž a níž. Christian mi odhrnuje vlasy ze zad, takže splývají podél pravé strany obličeje a ve vlnách spadají na hruď Přikládá mi ukazováček k šíji, bolestně pomalu jím sjíždí dolů po mé odhalené páteři a cestou mě jemně škrábe nehtemTEČKA
"Ty šaty se mi líbí," zavmí (Opět naše nedorozumění s "r" a "n") "Rád se dívámna tvou bezchybnou kůži" (Ráda se budu dívat na popravu. Klidně vlastní, když mi to ušetří trápení.)
Jeho prst se zastavuje v půli mých zad, když doputuje k okraji šatů. Zahákne se za ně a zatáhne, takže musím couvnout až k němu Cítím za sebou teplo, které sálá z jeho tělaTEČKA Sklání se a vdechuje vůni mých vlasů.
"Voníš skvěle, Anastasie. Tak sladce." Špičkou nosu mi přejíždí podél ucha a dolů po krku, lehounkými polibky si prolíbává cestu až k mému rameni.
Můj dech se mění - je mělký, povrchní a plný očekávání. Christian bere do prstů zip mých šatů. Velmi pomalu ho rozepíná A mezitím se jeho rty dál pohybují, otírají se o mě, jemně sají a razí si stezku i k mému druhému rameni. V tomhle je tak mučivě dobrý. A mé tělo na to mučení reaguje - začínám se podjeho doteky zmámeně vlnitTEČKA
"Budeš. Se. Muset Naučit Vydržet V klidu, (Došly tečky… Další várku, prosím!) (Znáte to: Tečka, tečka, tečka - viz Mamma Mía)(Pro nezasvěcené - sex)" šeptá mezi jednotlivými polibky, kterými právě posévá mou šíji. (To bylo zase jednou rychlé.)
Zatáhne za zapínání na krku a šaty mi kloužou knohám "Žádná podprsenka, slečno Steeleová To se mi lítb." (Mě se nelíbit, autorka psát v patvarech.)
Natáhne přede mě ruce a sevře má prsa v dlaních, okamžitě mi tvrdnou bradavky.
"Zvedni ruce a dej mije kolemkrku," vydechne mi proti kůži.
Bez zaváhání ho poslechnu, prsa se mi tím pohybem zvedají a tlačí pevněji do jeho dlaní. Bradavky mi tvrdnouještě víc. Zaplétám si prsty do jeho měkkých vlasů a jemně ho za ně tahám Dávámhlavu ke straně, aby měl lepší přístup k mé šíji. (Chybějící mezery odmítám dál komentovat.)
"Mmm.." zavrní mi do důlku za uchem a začíná mi svými dlouhými prsty masírovat bradavky, zrcadlí jimi pohyb mých rukou vjeho vlasech.
Když se ten vjem ostře ajasně projeví vmém klíně, zavzdychám "Měl bych tě udělat takhle?" zašeptá Prohnu se v zádech a natlačím se protijeho šikovným rukám "Lítá (Ano. Lítá. Budiž jí země lehká.) -> Až se její ksicht pozná se zemí důvěrně.)se vám to, že ano, slečno Stehová?" (A sakra, zabils' špatnou osobu…)
"Mmm.."
"Řekni to," dožaduje se a pokračuje v té pomalé tatie (V čem?) jemným taháním.
"Ano."
"Ano, co?"
"Ano. pane"
,Hodnáholka" Silně mě štípne, takže se křečovitě zazmítáma( Co že se?) narazím do jeho těla Při té nádherné ostré bolesti působící zároveň rozkoš se až za- jíknu. (Oh můj bože, je to zase tady a já se budu zase opakovat…) Ucítím ho za sebou. Zasténám a zabořím muprsty do vlasůještě víc, zatahámho za ně silněji
"Nemyslím, že už bys byla připravená vyvrcholit," zapřede. Přestává mě dráždit rukama, jemně mi skousne ušní lalůček a zatáhne za něj. "Kromě toho, nepotěšilajsi mě."
Ale... ne. Co to znamená? To znamená, že už mu konečně taky došla trpělivost a on tě KONEČNĚ zabije, ozve se v mé mysli přes mlžný opar touhy a z úst se mi vydere další sten.
"Takže tě možná nenechám udělat vůbec." Znovu obrací pozornost k mým bradavkám, tahá zaně, kroutí jimi, převalujeje mezi prsty. Otřu se o něj hýžděmi. pěkně ze strany na stranu
Na krku ucítím, jak se mu v úsměvu roztáhnou rty. Rukama sklouzne k mým bokům, vzadu mi zahákne prsty do kalhotek, napne je a protlačí palce skrz jejich tenkou látku Trhá je na cáry a zahazuje (odhazuje, ne?) přede mě, takže je vidím.. blik (Tak, když jsou před tebou...toho by si nevšiml jenom slepý.) Ty bláho! Rambo! Pak posouvá ruce ještě níž a zezadu do mě pomalu vmkájednímprstem (Ale tak.. vnIká!)
"Ach ano. Moje sladká holčička už je připravená," vydechne a prudce mě otáčí čelem k sobě. Jeho dech už je taky zrychlený. Zasouvá si ten prst do úst "Chutnáte tak nádherně, slečno Stee- leová," (grr)vzdychne.
"Svlékni mě," poroučí mi tiše a přitommě (grr!) propaluje zastřenýmpohledem Všechno, co mám na sobě já, jsou moje boty - tedy, Kateiny lodičky na vysokých podpatcích Zarazím se. Ještě nikýjsemžádného muže nesvlékala "To zvládneš," konejší mě mírně.
Poplašeně zamkám (Kdo uhodne, co je tady špatně? R a n, víme?)Kde jenom začít? Vztáhnu ruce kjeho tričku, ale on po nich chňapne a potutelně se usměje.
. "Ae ne," (L padlo za správnou interpunkci. Vždy jsem věděla, že jsi hrdina. Ale vysvětlete mi ještě, co dělá ta tečka před mezerou a větou…) kření se (Křenit se přestane, po hlavě dostane.) (A autorka s ním.) a vrtí hlavou .(Já taky vrtím hlavou...nad autorčiným IQ a nad svou trpělivostí tohle číst dál.) ,Tričko (Mezera, tečka, mezera, špatné uvozovky. To je dávkování blbosti, nebo co?) ne. Msžná (Vzhledem k tomu, že je v každém druhém slově, asi ne…) bude potřeba, aby ses mě při tom, co mám vplánu, dotkla" Oči muplanouwušením (Nedovoluji si ani domýšlet, co by to tak mohlo být.)
Páni... tohle je novinka... skrz šaty se dotýkat smím. Uchopí jednu mou ruku a přitiskne siji dlaní do rozkroku
"Tohle je vliv, který na mě máte, slečno Steeleová."
Ostře vtáhnu vzduch do plic a obemknu ho prsty. A on se nemravně usměje.
"Už chci být vtobě. Svlékni mi džíny. Teď'jsi na řadě ty." ( Že by konečně vytoužená vražda?)
No to snad... jak, na řadě? Myslím, že se mi údivempootevřela ústa
"Tak copak si se mnoupočneš?" vyzvídá škádlivě.
No, možnosti tu jistě jsou... Má vnitřní bohyně zařvejako lvice. Náhle se ve mně rodí nefalšovaná steeleovská odvaha, vyprovokovaná frustrací a potřebou. Strkám do něj, abych ho povalila na postel. Když na ni padá, směje se. S vítězoslavným podtemnang (Slang? Překlep? Cokoliv?) fascinovaně hledímTEČKA-SAKRA-UŽ Má vnitrní bohyně co nevidět exploduje. (To moje nervy taky.) Stahuju mu boty - spěšně, neohrabaně - i ponožky. Pozo¬ruje (Pozoruje by myslím stačilo.) mě, oči mu svítí rozjařeností a touhou A je přitom.. (Mrtvá dvojtečka, ony se shlukují a bouří, pozor na apokalypsu!) tak úchvatný. můj. (Dovoluji si podotknout, že to má být především naopak.) (Velké písmeno opět galantně přenechalo milencům soukromí...)Vylézám na postel a sedám si vedle něj, abych mu rozepnula džíny. Zasouvám mu prsty za lemkalhot a přitom zavadím o tu úžasnou stezku jemných chloupků směřujících k cíli mé cesty. Zavírá oči a já vnímám, jak se napne v bocích.
"Budeš se muset naučit vydržet v klidu," pokárámho a zatahámza ty chloupky. (Vytřela mu zrak…)
Zadrhne se mu dech, potom se uculí.
"Jistě, slečno Steeleová," zabrouká, oči mu už doslova žhnou. "V kapse. kondom," vydechne. N(n)advakrát.
Prohledávám mu kapsy, schválně pomalu, a sleduju, jak se přitom tváří. Má rozevřená ústaTEČKA Vyndávám oba balíčky, které najdu, a pokládám je vedle něj na postel Dva! Tři! Mé netrpělivé prsty na¬hmatají (Co že to? Stačí nahmatají.) knoflík zapínání a chvíli se s ním potýkám, než ho rozepnu. Teď už jsem bez sebe vzrušením. (Já taky...už jenom jedna stránka!!!)
"Jste tak nedočkavá, slečno Steeleová," zamručí, ale jeho hlas nese stopy pobavení. (Upřímně? Na místě glosátorek by byl každý velmi netrpělivý vytouženého konce.) Rozepínám mu zip a rázem čelím problému, jak mu ty kalhoty stáhnout. ( Že by přes boky a pak přes nohy?) hmm. Posouvám se níž a zatáhnu za ně. Sotva se pohnouTEČKA Zamračím se. Jak to, že je to tak složité?(Slečna nosí jenom šaty, víte?)
"Nedokážu vydržet v klidu, když si pořád koušeš ten ret," varuje mě. Teprve potom zvedá pánev, abych mu mohla svléknout džíny... a zároveň boxeriky (Nový typ?)... páni... Skopává oblečení na podlahu.
Je celý jenom můj, najednousou Vánoce ajá (Osel…) ho dostala na hraní. (Úplně SOU Vánoce a On je na HRANÍ.)
"A co se mnou uděláš teď?" vydechne, po smíchu už ani památky. Vztáhnu ruku a dotknu se ho, stále pozonijujeho (Větřím debilitu.) výraz. Ostře vdechuje a tvaruje rty do písmene O. (Já tvaruju rty do písmena u: "Úúúú...Remusi, ty to vidíš!" No jo, Potter, kdyby to četl, volal by Snapea (Stejný vztah jako Tess x Remus)… A máme tu skoro celé trio - s tou Hermelínou na začátku.)Je hebký a jemný. a tvrdý. (Chápu, že je to asi o dvou - stejných - věcech, ale takhle za sebou to vypadá divně.) hmm, jak úchvatná kombinace. Předkláním se, vlasy mi padají podél obličeje, a beru ho do úst Apřisaju se. mocně. Zavírá oči,jeho boky se pode mnou divoce zazmítají. (Hlavně. Krátké. Věty.)
"Ježiši, Ano, brzdi," zasténá.
Cítím takovou moc,je to tak omamný pocit - rozpalovat ho a zároveň ochutnávat vústech a na jazyku. Rozeznávám, jak se pode mnou napíná, když se pohybuju nahoru a dolů a celého ho obemykámmezi zpevněnými rty... znovu a znovuTEČKA *Glosátorka bije hlavou do stěny*
"Počkej, Ano, už dost Nechci se udělatTEČKA"
Narovnávám se, nechápavě pomrkávám. (To já třeba dělám celou kapitolu, abych neusla.) Prudce oddechuju, přesně tak jako on, ale jsem zmatená. (Já jsem zmatená celých 13 stránek.) Myslela jsem, že jsem na řadě? (Já už chvílemi taky myslela, že natáhnu bačkory.)Má vnitřní bohyně se tváří, jako by jí někdo sebral zmrzlinuTEČKA
"Ta tvá nevinnost a nadšení jsou velmi odzbrojující," zasípá. "Ty. nahoře. to teď potřebujeme."
Aha.
"Tady, nasaď mi to," podává mi balíček s kondomemTEČKA!
U všech svátých. Jak? Trhám fólii a do prstů beru tupružnou vlhkou věcičku. (Tak a jde se na to. Neříkala jsem to? Tady máte to slibované nasazování kondomu…) (Což bude pro naši autorku popis roku...snad se to obejde bez zbytečných chyb.)
"Stiskni vršek a sroluj ho. Dej pozor, aby na konci nezůstala vzduchová bublina," navádí mě zadýchaně.
Velice pomalu a velice soustředěně dělám, co mi řekL (S velkým L, hlavně, že to máme dobře.)
"Kristepane, ty mě snad zabiješ, Anastasie," zaúpí (Tak tě zabije Kristus Pán nebo ta tvá Anastásie? Bez diakritiky…?)
Spokojeně se zahledím na výsledek své ruční práce. A taky na něj samotného - onje opravdu úchvatný. Užjenompohledna něj je sám o sobě velmi, velmi vzrušující.
, Ateď... Už chci být vtobě," zapřede zhluboka. (Já už chci hlavně koneeeeec!)
Poplašeně k němu vzhlédnu a on se náhle vztyčuje do sedu, takže se skoro dotýkáme nosy.
"Takhle." Ovíjí mi paži kolem boků, trochu mě zvedá a usazuje si mě obkročmo na klín. Druhou rukou se proti mně nastavuje, a pak mě - velmi pomalu - spouští dolů.
Jak mě rozevírá a naplňuje, zavzdychám. při tom mučivě příjemném, nádherně (Prosím! Já vím, že tě nikdy nebudu dostatečně milovat, ale vrať se velké písmeno. Potřebuji tě tu.) naplňujícínpnožitkupřékvapeně otevírámústa.Ach... prosím. Už ne.
"To je ono, bejby, vnímej mě, úplně celého," procedí skrz stisknuté čelisti a na chvíli pevně zavírá oči. (A já myslela, v textu máme málem aristokrata a ne burana.)
A tak ho vnímám, úplně celého. A on mě jenom drží - sekundy, nebo snad celé minuty... to netuším - a upřeně se mi dívá do očíTEČKA (Kam se nám to jenom ta tečka jedna zlobivá schovala? Pod postel?)
"Takhle je to intenzivní," zašeptá a propne boky a zároveň jimi zakrouží Z hrdla se mi vydere neartkulovaný zvuk, ten požitek zarezonuje celým mým podbřiškem... všude. Sakra!
"Znovu," zašeptámTEČKA Líně roztáhne rty do spokojeného úsměvu a poslechne mě.
S dalšímzaidíouráním (Ehm.) (Nechce se mi věřit, že tenhle patvar vyšel z autročiných prstů dobrovolně.)(Prznění nebývá Dobrovolné.) (A jsi si jistá, že ani v tomto případě?) prudce zakláním hlavu, až mi vlasy obloukempĎelétají (Ehm! Myslím, je to sice jen soukromý odhad, že přelétají…) na záda, a on se pomalu pokládá zpátky na postel
"Ty se hýbej, Anastasie, nahoru a dolů, nebo jak chceš. Chyť se mě za ruce," vydechne hlubokým a zhrublým a bože-tak-sexy hlasem (Vy toho nakecáte/namyslíte, potažmo.) (Někde jsem četla, že při sexu by se mluvit nemělo...kazí to atmosféru.)(Tady není co zkazit.)
Svírám je, jako by na tom závisel můj životTEČKA (A brzo taky asi bude!!! *zoufalé rvaní vlasů s kořínky*) A opatrně se zvedám a znovu spouštímTEČKA!!! (To je to vážně tak těžké?) Jeho oči planou divokým očekávám, (Moje už ne...) dech má trhaný, stejně jako já Když klesám dolů (To já ze židle taky.),vychází mi vstříc a znovu mě vynáší vzhůru. (Mě by vynesly vzhůru možná tak navrácené čárky, tečky a mezery. Společně nacházíme rytmus. nahoru, dolů, nahoru, dolů. znovu a znovu... aje to tak.. (I když čucháme apokalypsu.) skvělé.
A mezi jednotlivými nádechy cítím, jak se hluboko uvnitř mého těla rytmicky rozechvívá mocný pocitTEČKA A rychle narůstá Dívám se na Christiana, jsme do sebe zaklesnutí i očima ajá (Tak já si myslela, že je to překlep. Vskutku si autorka myslí, že to píše přesně tak, jak se má.) v těch jeho vidím úžas, je ze mě uchvácený. (Jsem uchvácená touto koninou, naprosto.)
Já šukám jeho. Jsem na řadě. Patří mi a já patřím jemu. A ta poslední myšlenka, ta nezvratná jistota, mě žene až na vrchol a zároveň vrhá do propasti, kde se tříštím a neartikulovaně sténám, zatímco on mi zatíná prsty do boků, zavírá oči, zaklání hlavu, zatíná čelisti a následuje mě. tiše. (Sním, či bdím? Tenhle odstavec je napsaný správně? Tleskám. *Nevěřícně si protírá oči*)
Padám mu na hruď, dočista přemožená, a ocitám se někde mezi fantazií a realitou, na místě, kde neexistují žádné (krajní ani přípustné) mezery. (No, to vidím taky. Konečně konec!)
(Ano, neexistuje tam ani autorka. Ani tato kniha…)

Jen takový dodatek na závěr. Vychvalme autorčinu inteligenci do horoucích pekel a přejme si, aby už nikdy múza neměla tak blbou náladu a nenavštívila tuto autorku. Ponechme si minutu klidu a ticha na vstřebání poznatků a všech nabytých dojmů z tohoto příběhu a pomodleme se zato, aby nás už nikdy podobné dílo nepotkalo.
Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama