5.kapitola

9. května 2011 v 15:01 | Itachi-chan |  Lucius/Severus
To je strašně těžký to tak rozdělit...Strašně se omlouvám, ale prostě to fakt moc rozdělit nejde. Takže další z těch delších kapitolek...takových tu ještě asi bude...Proč se musím vždycky strašně rozepsat? No nic, dík za komentáře, jste fakt zlatíčka...a jinak - tohle je ještě ta mírumilovnější část. Pak se to posune dál a pak nastane překvápko ;D A v relativně blízké době se tam zase mihne i Anastázie ;D Takže se máte fakt na co těšit...No nic, tady to je:


***

Severus se začal probouzet, a když otevřel oči, rozhlédl se a zjistil, že je v sám v temné cele bez oken. Jediná útěková cesta z cely byla v podobě bytelných kovaných dveří s malým zamřížovaným okénkem. Netušil, jak se tam dostal, ani si nemohl vybavit, co se dělo předtím; na poslední den měl úplné okno. V temné kopce ani nevěděl, jaká je denní doba. Pomalu se zvedl, stále zesláblý z množství Cruciatů, které předevčírem přestál a došel ke dveřím. Nic za nimi nebylo vidět; jen temnota. Jak jsem se tu sakra dostal? ptal se sám sebe, ale odpověď stále nenacházel. Celé to bylo velice divné. Polední vzpomínku měl totiž na dobu, kdy byl Pán zla velice rozzuřený; metal kolem sebe mučící kletby a všichni se schovávali. Že by tohle byla nějaká Smrtijedská cela? Co jsem udělal? proběhlo mu hlavou. Sedl si ke zdi a nohy si přitáhl k tělu, aby udržel tělesnou teplotu, protože v cele mu už pár minut po probuzení začala být zima. Z nějakého důvodu nedokázal pořádně přemýšlet.
Po hodině bezcílného zírání na protější temnou zeď cely, tisknouc si kolena pod bradu a usilovně přemýšlejíc, Severus si vzpomněl na Luciusovu tvář. Byla tak blízko té jeho; to mohlo znamenat jen dvě věci - buď mu vyhrožoval, nebo - otřásl se - něco jiného. Pak si vzpomněl i na to, jak ho Lucius zachránil, svlékl a ošetřoval ho. Při vzpomínce na to, co se dělo naposledy - předtím, než upadl díky Malfoyově kletbě do bezvědomí - jak ho Lucius bez výčitek svědomí vykouřil, jako nějaká děvka, se zachvěl nechtěným vzrušením. Pak mu to došlo. To on mě sem zamkl. Ale proč? Nejspíš jsem v Malfoy Manor…zamkl mě tady…protože…Do háje, on se mnou má ještě nějaké plány! To, že mě vykouřil, mu jistě stačit nebude! proběhlo mu závratnou rychlostí hlavou až se mu skoro zatočila; ve stejnou chvíli dopadlo do cely najednou zamřížovaným okénkem jasné světlo a Severuse skoro oslepilo. Nestačil ani popřemýšlet, co to asi je, když se z venku ozvaly spěšné kroky.
Lucius, proběhlo mu znovu hlavou, doslova jako blesk z čistého nebe. Nepochyboval o své pravdě.
Za chvíli zachrastil svazek klíčů, zámek ve dveřích cvakl a dveře se pomalu otevřely.
Severusovy obavy se ve vteřině potvrdily. Opravdu; ve dveřích stál Lucius. Vlasy měl vzadu sepnuté do ohonu černou stuhou ze sametu, na sobě měl černé kalhoty, boty na mírném podpatku a černou, nijak výraznou, halenu. Přesto měl přehozený hábit.
Snape ho pohledem přejel od pat až k jeho šedým očím, ale nic neříkal. Jen na Luciuse zlostně zahlížel.
Lucius za sebou mezitím zavřel dveře a mírně nebezpečně se přibližoval k Severusovi; ten ale stále nereagoval. "Musím se ti omluvit za to nepohodlí," řekl Lucius, "ale jinak to nejde." Pak mávl hůlkou a ze vzduchu se u jedné ze stěn cely objevila postel s nebesy.
Nejspíš teď nějaký host na tomto sídle z neznámého důvodu neměl najednou na čem spát.
Lucius se znovu přiblížil nadosah ke Snapeovi, pak se ale zastavil. "Miluju tě a nechci o tebe přijít. Proto jsem tě tu zamkl. Nesnesu prostě pomyšlení, že o mě nestojíš. Ale to se dneska změní - věř mi. Něco…mě k tobě přitahuje…nějaká neviditelná síla. Nedokážu odolat tvému vábení. Ač si to třeba neuvědomuješ, vysíláš ke mně právě teď silný signál." říkal Lucius a souběžně s tím se ke Snapeovi přibližoval po malých krůčcích, jako by se bál, že se ho Severus lekne a uteče do protějšího rohu. Bylo na něm zřetelně vidět, že to co říká, myslí vážně, ale také to, že dlouho nevydrží tomu volání vzdorovat.
"Jsi šílenec. Dobře víš, že se ti dobrovolně z vlastní vůle nikdy neoddám. Mám dokonce pocit, že jsem to už několikrát říkal." odpověděl s kamennou tváří Snape. zase mluvil tím tónem, který Luciuse nejspíš velice rozpaloval.
Lucius na svou reakci nenechal dlouho čekat. "Ty zase dobře víš, že pokud to nepůjde dobrovolně, vezmu si tě násilím. Takže dělej, co říkám a nebude to příliš bolet." řekl s výrazem šílence. Opravdu ho někdo jako Snape, jež se nejvíce podobal přerostlému netopýrovi, dokázal tak rozpálit a dohnat ho k tak šílenému chtivému výrazu? Rozhodně, odpověděl by Lucius ve svých myšlenkách na tuto otázku, kterou si sám stále dokola pokládal.
"Nebudu skákat tak, jak ty pískáš ani, kdyby mě to mělo stát život." odpověděl znovu s kamennou tváří Snape.
"Mučení je občas horší než smrt," podotkl znalecky Malfoy.
"I za cenu mučení se ti neodevzdám," bránil se dál Severus. V tu chvíli mu však ústa zase jednou zaplnil Luciusův roztoužený dobyvačný jazyk a tak ho umlčel; ovšem jen na chvíli. Pak se mu totiž povedlo Luciuse od sebe odstrčit. "Tys to nepochopil? Ne-jsem-na-kluky!" slabikoval mu naštvaným hlasem Snape.
"Tvá orientace je nestabilní a dá se lehce změnit. Nemůžeš být přece stále věrný té couře. Tím ji do říše živých nepřivedeš," odpověděl po chvíli Malfoy.
"Nezmění se bez mého přičinění. A trochu ohledu by ti neuškodilo. Není to coura, a když už ji nepovažuješ za sobě rovnou, říkej jí alespoň Evansová."
"Bez tvého přičinění sice opravdu ne," přiznal Malfoy a Severusovi svitl drobný komíhavý plamínek naděje. S dalšími Malfoyovými slovy však znovu zhasl a po sléze i úplně vychladl. "Ale mohu tě k tomu lehce donutit. Funguje to totiž, i když jsi pod účinky kletby Imperius. A Evansová jí nebudu říkat, ani kdybych to byl já, kdo bude v příštích chvílích pod vlivem kletby Imperius. Pro mě je to jen coura, která ti zamotala hlavu a přitom i zůstane."
"Že bys žárlil?" zeptal se ledovým hlasem Snape.
Ticho, které se po té otázce ozvalo, by se dalo krájet.
"Jo," ozvalo se z úst Luciuse po chvíli, "nejspíš tomu tak už vážně bude. Žárlím na tu couru, protože by tě mohla mít, kdykoli by si řekla, ale mě upíráš i pouhý pohled na tebe."
Severus mlčel; neměl na to co říct.
"Co že tak najednou mlčíš?" neuniklo to Luciusovi. "Jsi snad překvapený, jak daleko dokážu kvůli tebe zajít?"
Severus beze slova přikývl. "Věděl jsem, že někteří Smrtijedi jsou ještě zvrácenější, než ti ostatní, ale netušil jsem, že do té skupiny patříš i ty, Malfoy." Říkal to hlasem, který se mírně otřásal odporem, ale zachoval si stále svou kamennou masku.
"Ještě je toho hodně, co o mě nevíš," připustil Lucius.
"Raději ani nechci vědět, co všechno nevím." poznamenal rezignovaně Snape.
"Například to, jak teď vypadáš v mých očích naprosto úžasně."
"Nechci to vědět…" řekl tiše.
"Ale no tak, uvolni se." Lucius pokračoval v rozhovoru, pro něj velice zábavném. Severus na sobě měl znovu ten - pro Luciuse - absolutně nepotřebný hábit. Proč jsem ho vlastně oblékal? ptal se sám sebe Malfoy. Akorát si přidělávám práci.
I když se Snape bránil, nakonec ho přece jen svlékl za pomoci kouzla. "Zvedej se," poručil.
Snape neposlech.
"Dělej!" rozkřikl se po cele Malfoy, ale jako by řval na poleno; žádná odezva. "Vážně mi nedáváš jinou možnost. Imperio!" Lucius stál najednou nad Snapem s hůlkou namířenou na něj a křičel kletbu.
Severusovým tělem projel jakýsi signál a najednou jakoby slyšel v hlavě místo svých myšlenek, Luciusovy příkazy: *Zvedej se!* Luciusův hlas mu napovídal, doléhajíc k němu teď jakoby z velké dálky. Severus se chvíli vzpíral, ale nemělo to cenu. Luciusův hlas uvnitř jeho hlavy se stával podmanivějším a pak už nešel neuposlechnout.
Severus se zvedl a po dalším takto podmanivém příkazu, došel až k posteli, kde si sedl a velice pomalu ze sebe strhával oblečení.
Malfoy hltal jeho nahou hruď očima a Severus nerušeně pokračoval stejným mučivě pomalým tempem u svých kalhot. Chvíli se potýkal se zipem, ale pak už jak halena, tak i kalhoty, skončily pod postelí. Lehl si na postel a ruce položil za hlavu, velice blízko jejího mřížového čela. Když se Malfoy dostatečně pokochal pohledem na Snapeovo nahé tělo, vzal do rukou jeho oblečení, které si zatím sundal a někam ho pro jistotu odlevitoval. Přistoupil blíž k Snapeovi a mávl hůlkou znovu. Kolem Severusových rukou se bolestně ovinuly ohnivé provázky, utáhly se a táhly je ke kovanému čelu postele; když je k nim přitáhly, pevně mu ruce upevnily k němu, provázky se ještě podruhé utáhly, teprve poté přestaly pálit a jakoby znehybněly. Lucius nechal odeznít kletbu Imperius.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mají být úseky povídek spíš delší nebo kratší?

Kratší... 30.8% (20)
Delší (nad 2 A4) 69.2% (45)

Komentáře

1 tigris tigris | Web | 9. května 2011 v 16:54 | Reagovat

Haha Přitvrzuje! Tak se mi to líbí. Jenom poznámka: máš tam napsaný kopka, ale asi to má být kobka, ne? Jinak to mění význam.

2 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 9. května 2011 v 18:11 | Reagovat

[1]: Na to, žes žádný slash a yaoi nikdy předtím nečetla (co jsem tak pochopila) se v tom podivuhodně vyžíváš ;D Vítej v klubu...Dík...jak za koment, že se ti to líbí, tak i za opravu. Na blou je to už jedno, ale ve word originálu je to opraveno ;D

3 Emily Emily | Web | 9. května 2011 v 18:16 | Reagovat

Já bych byla hrozně ráda, kdyby až mi napíšeš něco z HP světa dala určitě vědět.. jinak já na slash moc nejsem, když je to vkusně psané, tak to zkousnu.. ale není to úplně můj šálek téé... ale dej pak určitě vědět a někam si tě uložím! a když budeš číst mé povídky, budu velmi ráda !!!

4 Bromance Bromance | Web | 12. května 2011 v 13:59 | Reagovat

Yes, dočetla jsem :) šup sem s další

5 Emily Emily | Web | 22. května 2011 v 20:39 | Reagovat

Koukám, že přitvrzuje!

6 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 22. května 2011 v 21:02 | Reagovat

[5]: To teprve začíná...*píská si*

7 chillychilly chillychilly | Web | 29. května 2011 v 8:12 | Reagovat

Nebudu se zdržovat dlouhým komentářek a okamžitě si běžím přečíst další. Ten konec mě dostal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama