10. kapitola

24. května 2011 v 18:30 | Itachi-chan |  Lucius/Severus
Tak, opět budu ráda za konstruktivní komentáře...jsem ráda, že to pořád čtete...člověka to potěší ;D Tak další scénka, s jejímž dělením byl docela problém. nakonec se jakžtakž podařilo...to posuďte sami.
Upozorňení speciálně pro Tigris: V této kapitole se znovu setkáváme s Anastázií!


***

Po čtyři týdny probíhal život v Bradavicích i mimo ně bez větších změn. Severus musel s každým svým krokem myslet na Malfoye a nehorázně ho to iritovalo. Znamení zla se nerozpálilo za tu dobu ani jednou. Sourozenci Carowovi pokračovali ve své snaze naučit studenty zdejší školy chování pomocí vyučovacích metod schválených lordem Voldemortem a Severus jim v tom nemohl zabránit. Občas je nabádal, aby se trochu uklidnili, jenže oni namítli, že je nemůže jen tak vyhodit - i když je ředitelem, oni jsou Smrtijedi jako on - a pokračovali ve svých zvrácených snahách. Ostatní učitelé si na ně v jednom kuse stěžovali, když si mysleli, že je neslyší a mu to lezlo na nervy. Sám do toho všeho musel učit ještě tu bandu tupců, co si říkali studenti této školy, protože profesor Křiklan při jedné ze svých hodin obdržel úžasnou spršku velice silně namíchaného Bolákového lektvaru a tak ležel celý zrudlý a zpuchřelý na ošetřovně, kde si ho vzala do péče madam Pomfreyová.
Až jednou, bylo už k večeru, ucítil nepříjemnou bolest na předloktí. Okamžitě se přemístil za svým pánem. Jako dobře vychovaný smrtijed se uklonil jeho majestátnosti a pak od něj odstoupil a stoupl si do kruhu kolem něj. Lucius tam už byl. Věnoval mu kratičký pohled a poté s malfoyskou majestátností odvrátil hlavu a zahleděl se na Pána zla. Bylo neuvěřitelně zničující být tak blízko osobě, na niž už dva týdny bez přestávky myslel, aniž by s ní mohl promluvit, dotknout se jí, nebo se jí jen z blízka podívat do očí.
Po chvíli se objevili všichni zbývající Smrtijedi a tak další schůzka mohla začít.
Anastázie znovu stála po boku Pána zla, na sobě měla překrásné šaty barvy noční oblohy s velkým výstřihem a s rozšířenými rukávy.
Pán zla konečně vstal ze svého trůnu, který celý obtáčel a pod nímž hlasitě syčel jeho nejbližší přítel, dlouhý, široký a neobyčejně jedovatý had, Nagini.
Sál utichl jako s prásknutím biče.
"Myslím, že je nutné vás upozornit na jedno ze základních Smrtijedských pravidel. Za zradu je trestem smrt. Bolestivá, krutá, pomalá smrt. Dlouhé mučení, bohužel s kratičkým koncem." Mluvil o smrti tichým, fanatickým hlasem, jako by to byl nejkrásnější úkaz na světě. Jiným se líbil sluneční svit, květiny a vodní hladina; Pánovi zla se líbilo cizí utrpení, zkáza, bouře a temnota. Vzrušovalo ho pomyšlení zkrvaveného těla svíjejícího se v bolestech i tichá smrt vtiskující mrtvému do tváře grimasu ledové hrůzy.
Mezi Smrtijedy to zašumělo. Tohle znamenalo jen jediné. V jejich řadách je zrádce. Začali se kolem sebe rozhlížet, hledajíc osobu, o níž je řeč.
Pán zla se neubránil zlomyslnému úsměvu. "Myslíte si, že ho uvidíte i nadále ve vašich řadách? Ne. Přátelé, pozvedněte oči ke stropu a pokochejte se pohledem na jeho utrpení!"
Všichni, jako na povel, pozvedli oči. Nad jejich hlavami se houpala na provaze postava, pověšená za nohy. Nebylo pochyb, kdo je onen zrádce. Karkarov. Tak přece ho chytil, pomyslel si Severus. Tolik se bál mučení, že nakonec neuteče před vlastní smrtí. Vždycky byl trochu jednoduší…idiot.
Díky podivnému spojení mezi Pánem zla a Anastázií, nemusel lord Voldemort hnout ani prstem, aby Anastázie pochopila, co se od ní žádá; mávla ledabyle hůlkou, provaz se kouzlem prodloužil a tak se teď Karkarov houpal asi půl metru nad zemí uprostřed shromážděných Smrtijedů. "Je na čase vás všechny na názorné ukázce varovat, co se stane zrádcům mých ideí." Znovu nemusel hnout ani prstem, aby Anastázie seslala kouzlo na postavu houpající se ve středu místnosti; Karkarov se jakoby probudil z hlubokého spánku, zděšeně se rozhlédl po ostatních a vteřinu poté se zplna hrdla rozkřičel pod návalem velice silného Cruciatu. "Přísaha, kterou jste všichni zde přítomní skládali, vás nadosmrti zavazuje k bezmezné oddanosti absolutně ve všem! Neexistuje úlev a vyjímek! Nemůžete ji zrušit! Pokud nezradíte, nebudete zde muset viset." Přešel vnitřní stranou kolem kruhu svých věrných a vybíral, kdo z nich bude mít to šťastné právo zpřetrhat poslední nitku, která spojovala Karkarova s tímhle světem. Vrátil se ke svému trůnu a pohodlně se usadil. Ještě jednou přejel všechny propalujícím pohledem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mají být úseky povídek spíš delší nebo kratší?

Kratší... 30.8% (20)
Delší (nad 2 A4) 69.2% (45)

Komentáře

1 tigris tigris | Web | 25. května 2011 v 14:17 | Reagovat

Zas a znovu: Skvělé. :-) Jsem ráda, že tam byla Anastázie, ale ještě jsem od ní čekala nějaký neopakovatelný dialog nebo tak něco ;-)
Trošku se mi nezdá tahle věta: Sál utichl jako s prásknutím biče.
Dál tam máš: uklonil se jeho majestátnosti a po další větě zas: s malfoyskou majestátností - ale to je možná záměr.

2 yaoistka4ever yaoistka4ever | 25. května 2011 v 17:10 | Reagovat

[1]: Dík. Njn...to není vždycky ;D Sál utichl...je normální přirovnání ;D A to dál...no, trochu záměr to byl a očividně docela vyšel ;D

3 Bromance Bromance | Web | 27. května 2011 v 19:20 | Reagovat

Teprve teď jsem si našla špetku času na přečtení a stálo to za to :)

4 chillychilly chillychilly | Web | 29. května 2011 v 8:54 | Reagovat

Takže buď Sevík nebo lucius, že?
Mám malou připomínku píše se výjimka (prostě do toho slova nesmíš nacpat žádnou jímkou :-D tohohle jsem si hned všimnula, protže jsem s tím na škole měla vážně problémy, takže jsem si to prostě zapamatovala, a vždy mě to uhodí do očí)
Jé, nevadila mi Anastázie, vážně se chovala jako voldyho služka.
Takže kapitola se mi moc líbila, šup sem s další ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama